Mám Upův syndrom, jsem postižen.
Furt řeším peníze a stovky žen.
Mám vrásky od starostí
a nepiju jen, když se postím.
Já jsem trochu žený-posti.
Doktore, poraď, co s tím syndromem.
Mám zahradu a bazén za domem
a dalších tisíc věcí,
většinu z nich stejně nechci.
Jsem z toho movaný-zdeci.
Neboj!
Tobě se to říká,
ty máš chromozom ztrojený
tam, kde já mám jen dva.
Neboj!
Ne, nebojím se, jen mě leká,
že nezvládnu si splnit všechno,
co od sebe čekám.
Neboj!
Tobě se to mluví,
jenže já mám mít ženu, tři děti
a všechny je živit.
Neboj!
Já si jen trochu hlavu lámu,
jak vyhovím všem ve všem, v čem bych měl?
A co když zklamu,
co když zklamu?
Mám Upův syndrom a přesto jsem down.
Životem chodím jako smutný klaun.
Jó, má hlava je doma,
to jen duše je bezvědomá.
Já jsem trochu tený-poma.
Doktore poraď, v čem je závada?
Bojím se, jak před lidmi vypadám.
Celý život se honím,
jen abych byl dál, než oni,
už jsem z toho čený-poni.
Neboj!...
