Bukové lesy
kreslila jsi
ze starého posedu
ve středu.

Pár sedmihlasů
vzlétl z těch lesů
a já bez hlesu se ptal:
“Kam tě asi povedu?”

Skrz protrpěný ráj
a nebo klidné peklo,
strach, který dotírá
co mi všechno neuteklo.
Zbitou pravdu,
nebo krásný klam?
Co ti asi dám?

Opět procházím lesy
a zvony zní ve vsi.
Kdosi svolává dole děti k obědu
a já stále jdu.

Těch pár tvých výkresů
dál si ponesu,
ať mě čas od času vrátí tam,
kam se vrátit nesvedu.

Skrz protrpěný ráj
a nebo klidné peklo?
Poslední umírá,
co mi všechno neuteklo.
Mluvil bych pravdu,
anebo bych lhal?
Co bych ti asi dal?