Já nevidim nás tam, kde byli sme před těma lety,
vyrostla hráz,
utekla si z naší země, aniž by se řeklo slovo,
na to si měla pas.
Ze všech vinylů nejvíc hrál Nas,
Illmatic, náš soundtrack, navrať mi ten čas,
ta láska měla i kaz,
blízko u slunce, voskový křídla jak Ikaros.
Lítali moc vysoko, roztrhali partu,
já byl Lennon, vona Yoko Ono
a nebylo to vono, byla to pláž,
ale do tý doby, než zuby žraloků potkáš.
Byli sme v zajetí vášně, tancovali v dáždi,
ten, kdo to dláždil, tak neviděl náš cíl,
proto z naší cesty sešli sme těch pár míl dolů.
Rozpadli sme se na tisíc krystalů,
nikdy víckrát spolu.
Do schodů nevyjdem
votevřít dveře bytu, kde žijem,
už je konec bojů.
Rozpadli sme se na tisíc krystalů,
nikdy víckrát spolu.
Do schodů nevyjdem
votevřít dveře bytu, kde žijem,
už je konec bojů.
Molů měli sme plnou skříň
a kytek plnou síň, těch zvadlejch dní,
chodili jak stín, dusili každej splín,
plameny se změnily v dým.
Ztrhaný tváře nás dvou,
tam unesl nás proud
a naše čistý dny se rychle zaplavily
kecama vo nedůvěře a fámou.
Že ani jeden není svatej z nás
a pomalu kácíme vysázenou alej, znáš,
když ledy se lámou a voba se snažej
a pořád ty city slábnou.
Nikdy sem nechtěl ukrást,
kus tý země pro nás,
abysme pak viděli sráz,
my měli vochranej plášť,
ale na konci světa potom padali jak déšť dolů.
Rozpadli sme se na tisíc krystalů,
nikdy víckrát spolu.
Do schodů nevyjdem
votevřít dveře bytu, kde žijem,
už je konec bojů.
Rozpadli sme se na tisíc krystalů,
nikdy víckrát spolu.
Do schodů nevyjdem
votevřít dveře bytu, kde žijem,
už je konec bojů.
Už je konec bojů.
Už je konec bojů.
