Obloha jasná, ledový prst nocí kreslil do polí křišťálem.
Noční klid odchází, ranní mráz vráží teplému svitu do duše klín.
Obloha jasná, ledový prst nocí kreslil do polí křišťálem.
K učení vypraví máteř dítka svá,
s předtuchou zlou páteřík klouže dlaní.
Zaleskne se v očích slza jak mramor studená,
se skromnou svačinou opouští ves rodnou vstříc náruči plání.
Za lepší život svých potomků rodič dře se a odříká,
vzdělání cestou jest do světa z nevlídných horských slatí.
Uběhne den v dřevěných lavicích,
čas na cestu k domovu v zimě rychle se krátí.
Neúprosný soumrak na krajinu ulehá,
děti krátí si cestu přes pole lán.
Znenáhla vichřice bílá v náruč je objímá,
tisknou tělíčka k sobě, aby žádný nezůstal sám.
Zvonice zvuk bílým šerem se prodírá,
utichají hlásky sténající.
Rodiče zoufalí pátrají, hledají,
však pozdě jde záchrana –
smrt nenaplněné životy do svého království pozývá.
Obloha jasná, ledový prst nocí kreslil –
