V modrém pokoji o stůl opřená, stojíš v závoji, jsi tu zamčená. Ještě před mžikem tady s tebou byl, s věčným účinkem v mysli tvé se zahloubil. Při vší důvěře, z očí do očí, šel pak za dveře, klíčem otočil. Teď tu stojím já s prosbou na tváři. V ruce květina celý efekt dotváří. Prosím zatanči. Tvař se významně. Zkus se zamračit. Však víš jak na mě. Tak už zatanči. Tvař se významně. Prosím zatancuj. A já jen přát si smím, aby závoj tvůj navždy zmizel jak zlý stín. Tak už zatancuj. A já jen přát si smím, aby závoj tvůj navždy zmizel jak zlý stín.