Měsíc svítí a stíny prapodivných setkání nad námi se sklání a bez přestání zahání milióny přání. Rozum ponech stranou, je to slepý král, bolesti přestanou, poplujeme dál. Obeplujem sebe, zvládneme to dřív, než z nočního nebe skape světelná tříšť. Dřít se celej život musí bejt neskutečně únavný, žít je nesnadný, třít o sebe dvě plochy je ohavný. Snít je záhadný. Zastaví nás okolnosti, nebo vzájemný světelný i temný i nepříjemný proměny a nekonečný problémy?