Nemáš ani ponětí co to znamená,
když starej seš a táhne ti na 90.
V dlouhejch nocích nedá se normálně spát,
za bílýho dne nezvládneš z postele vstát.
Kolem skáčou příbuzný a péči předstíraj,
přitom se těší až tě uvidí jednou umírat.
Minuty a hodiny bez hnutí ležíš
a smrt to je to jediný nad čim přemejšlíš.
Doktoři ti prášky cpou jen proto abys žil,
že už dávno nechceš nikdo z nich nepochopil.
Nevíš proč bys žít měl,
když už vlastně nežiješ,
ať žije právo na smrt – euthanasie.
Bolestný pocity na hlavu tlačí,
mozkový závity už jaksi nestačí.
Jak blázen na pahorku dumáš nad sebou
a pověstnej meč Damoklův visí nad tebou.
Bolest ze dne na den je větší a větší
a už není žádná naděje, že se vyléčíš.
