Tichej je svět, jenom šumění stromů zní, lichej jsem a uprostřed lidí sám
málo je snů, co ve skutečnost proměním, jsem nespoután a přec životem svazován...
R: Vybledlá tvář, jenom plamenů zář zůstala v očích mých
jenom ta vybledlá tvář a ty se ptáš, kam se vytratil ze rtů smích, ze rtů smích
Slzy černý z cizích očí padají, v zástupech dlouhých postavy jdou
anonymní hlavy k zemi skloněný, jak poznat mám předurčenou cestu svou...
R: Vybledlá tvář jenom plamenů zář...
Proč jenom já tenhle světabol v duši mám, nedá se žít bez touhy a beze snů
Všechno, co mám, já s lehkostí přenechám, tak strašně blízko je konec mých dnů...
R: Vybledlá tvář jenom plamenů zář...
