Po hluboký vodě, po černý hlubině
utržený kvítí pryč ode mě plyne,
že nebylo nikdy lásky mezi náma,
voda si to kvítí sama zutrhala,
Zutrhala z břehů lilie studený,
zanesla to na hrob mýmu potěšení,
studená lilie z břehu utržená,
jak já vodu poznám,že ona dno nemá?
Tu hlubokou vodu nemůžeš vyměřit,
jako očím z uhle nedá se uvěřit,
skoč si do tý vody, když tak těžko je ti,
vona už ti poví, co jsi chtěl věděti,
Rybky co družičky na pohřeb ti pudou
a ty splavy modrý zvonit hrany budou,
budou zvonit hrany, že tě není škoda,
neuměls’ milovat, vzal tě čert a voda.
Víckrát se nevracej do naší světnice,
musela bych ždímat mokrý nohavice,
taky bych musela sedat vedle kamen
a se objímati s ňákým hastrmanem.
Skoč si do tý vody, jestli je ti libo,
ale za mnou nechoď potom jaktěživo,
