1. Dávám je lék a beru do skonání, aby svět zústal, kde právě jsme
já zvedla jsem dlaň a ty ses jak múra lek,
vždyť to co jsem já a ty máš být to mé
kastelán Trenčínského hradu spal, my měli se tam asi vzít
R: Tak nashledanou, tak nashledanou a múžem jít
2. To postel je, lásko a né duše má, co nakreslils nám na kúžích.
Až zrušíš moje jméno pak se svléknu snad, je černé cosi na rúžích,
pastelové barvy včera život měl
a ty si chtěl, a ty si chtěl
R: Tak nashledanou, tak nashledanou a múžem jít
3. Zlacené rámy a zmámené sny a loupeživé prosby tvé
a v linii tak prosté, kde se vine cit, teče jen tvé víno nemužské,
sejdem se až budeš o mě vědět víc, víš jak motýl křídla má.
R: Tak nashledanou, tak nashledanou a múžem jít
