utekl nám z diagnosťáku náš kluk
adoptovanej, retardovanej náš kluk
tetinka mu naše tajemství vyzradila
byl to divnej albín a nikdo z nás ho neměl rád
pod stromem měl ukrytej kufřík z ústavu
plnej divnejch věcí a nemocnejch vzpomínek
chtěly mu otevřít hlavu
a prozkoumat v jakém je stavu
byl to divnej albín
koho teď asi oblažuje
našli jsme důkazy jaks hledal jména svých pravých rodičů
odněkaď z Ostravy kam vede smrdutá stopa tvá
chtěly jsme si tě osvojit už ale nemáme náladu
nechceme albína se zlýma očima vyblitýma
zapomeň kluku naší dobrou adresu
už se nevracej domů
zapomeň naší luční pěšinu
už nikdy nechoď do solníků
radši se vrať do ústavu
hajzle adoptovanej a nechtěj,
nevděčnej hnusáku
