A          E              A           E
1. Když mám náladu toulavou, když táhne mě to ven,
     A           E              F#mi  E     F#mi
   sbalím vak a řeknu pak: buď každý pozdraven,
        A              E              A            E
   tou cestou dál, co dobře znám, co dobře znáš i ty,
    F#mi                           E              F#mi
   tenkrát jsme jeden druhému nechtěli hrát na city.
          A            E         A             E
R: Šlapu loukou plnou bodláků a brnkám si tu svou
       A     D        A
   tu píseň věčnejch tuláků,
            Hmi           D             A
   co jim stačí, co jim stačí, že jen jdou.

2. Pak přišla chvíle, a co má být, kdy řekl jsem: rád tě mám,
   a od tý doby, nevím proč, se toulám jenom sám,
   stopy tvý už zvolna zarůstaj' trávou, kapradím,
   že tvá cesta zpátky nevede, stejně jak ty dobře vím.
R:
R: