Ó. Ty to nepochopíš
proč Ti nesu na tvou schůzku
kterou dneska spolu máme
v květináči zasazený petrklíč
budeš koukat vyjeveně a říkat mi
děvče drahé
tahle kytka co mi neseš to je hroznej kýč
kdybys radši místo kytky přinesl mi román plytký
šunky zbytky a nebo míč
náhodou vezmu na zahradě rýč
a pak mám v ruce petrklíč
a doufám, že Ty z toho daru budeš pryč
po poledni kdy se lední medvěd
začne toho vedra co přichází
obyčejně velmi přesně
po dvanácté oprávněně bát
a výpravčí z Jaroměře zavře dveře vlaku
a pak s pečlivostí sobě vlastní
dohlédne na jízdní řád
já v téhle chvíli místo pusy
čichnu ke kytce kterou chci Ti dát
a vsadím sto ku jedné
že Ti hnědá tvář zbledne
že květináč vezmu ztěžka
asi jako kdybys ježka musel brát
a tak nevím co si počít s mužem
který nad květinou oči mhouří
jakoby mu někdo do nich zpoza rohu
naházel sůl
který neví co se sluší přesto že je váhy muší
vzít zavazadlo či aspoň půl
a ten květináč měl by s úctou uchopit
za šepotu že mě nedá
ani za ten nejbohatší důl
a zatím stojí jako svatý Jan
vlastně ne, to mu lichotím
a nechci říci přirovnání jako kůl
tak doufám, že v brzké době náhodou
zázrakem přinatrefil mládenec
který ovšem musí být
tak jako já plný lásky ke květinám
pro něž musí, když mu řeknu
zpátky jít
asi má pravdu, ten kdo mi říká
že si zahradníka z naší čtvrti budu muset
za pár let bez pochyby vzít
už se vidím jak se skvěle na záhonu jitrocele
hyacint a macešek a petržele
ruku v ruce budem mít
