Večer si lehne ke své ženě
a všechno, všechno odhodí
vše odhodí, vše zapomene
Spadne do ní
Večer si lehne ke své ženě
a všechno, všechno odhodí
vše odhodí, vše zapomene
Spadne do ní jako do vody
Tou vodou se pak dolů žene
jako by chtěl dohmatat se dna
vše odhodí, vše zapomene
a potom usíná
a potom usíná
A když se ráno vzbudí vidí
špinavé žluté slunko venku
pod stolem boty pohozené
na židli podprsenku
A vedle sebe plnou masa,
plnou kůže, plnou pórů
svou ženu beztvarou a spící
podobnou meteoru
který mu jednou dávno
z neznáma do života spad
a u nějž teď celý život
.............. .................
Tak s potem na čele se žene
do svého bytu v suterénu
tam ve své ženě zapomene
na život, na svět a na svou ženu
a na svou ženu
a na svou ženu
a na svou ženu
