Už dávno utichla ves, zábava skončila,
probouzím se z delíria jak zpráskanej pes,
a přemýšlím, jestli vstát a jít,
asi to skončí pádem, jsem tak trochu gumovej,
tak už to bývá.
Nejdou, už mě neposlouchaj,
nejdou, moje nohy stávkujou,
nejdou, lidé neste mě,
nejdou.
Na dávný dětský doby matně vzpomínám,
učili mě po svejch chodit s větším úspěchem,
dnes nevím jak, nohy použít,
svý tělo napřímit se mi nějak nedaří,
tak už to bývá.
Nejdou, už mě neposlouchaj,
nejdou, moje nohy stávkujou,
nejdou, lidé neste mě,
nejdou.
Stačí jen pár svých piv si dát, výsledek je hned,
ztěžknou všechny končetiny, jseš přeborník,
a kaskadér, začínáš s rovinou,
na zádech neseš hrb, tak už to bývá.
Nejdou, už mě neposlouchaj,
nejdou, moje nohy stávkujou,
nejdou, lidé neste mě,
nejdou.
nejdou, nejdou, ...
