Nejlíp je ti dokud ležíš v peřinkách, bezstarostný život tehdy máš, první slova patří vždycky maminkám, na ně se přece vždycky ptáš. Poprvé obuješ si střevíčky, jako malé dítě tříleté, začneš s nima procházet loužičky, jako každý, no řekněte. Tehdy netušíš že štěstí, jsou právě dětské hry. toužíš být větší, pak upadneš a je slyšet volání: Kde jsi moje mámo, já chci s tebou být, chci od tebe bolístku svou pohladit, kde jsi moje mámo, řekni kde tě mám, mámo má ... Roky běží , ty jsi velká, dětská léta ta jsou pryč. Vyrostla z tebe hezká holka, a ty netoužíš mít víc. Na zábavě tančíš s klukem, co slíbil lásku věčnou dát. Sál zvoní jasným smíchem, a on šeptá - Mám tě rád. Jdete ven a on tě líbá, do trávy tě položí, netušíš že se na to dívá, ustaraná maminčina líc. Ty voláš: Promiň moje mámo, já ho ráda mám, co jen bude chtít, to pro něj udělám, nebuď smutná, ty jsi přece jediná, mámo má ... Kde jsi moje mámo, já chci s tebou být, chci od tebe bolístku svou pohladit, kde jsi moje mámo, řekni kde tě mám, mámo má ...