Kolik černejch vran ještě nebe unese
Koli laní s kulkou v těle běhá po lese
Kolik tažnejch koní do krve dřou postroje
Kolik duší nenalézá cestu pokoje.
Kolik tažnejch koní do krve dřou postroje
Kolik duší nenalézá cestu pokoje.
Kolikrát jsem svoji milou klamal v objetí
Kolikrát jsem pro hlouposti křičel na děti
Kolikrát se člověk na sví cestě promění
Kolikrát se láska změní v těžké kamení
Kolikrát se člověk na sví cestě promění
Kolikrát se láska změní v těžké kamení
Na obloze krouží hejno, vyplašenejch vran
Po výstřelu rozletí se, do světovejch stran
Do hejna je spojí opět strach o přežití
V tom se vrány neliší od nás od lidí
Do hejna je spojí opět strach o přežití
V tom se vrány neliší od nás od lidí
Kdo ví co se odehrává v hloubi vesmíru
Zdali pak je život lidem šitej na míru
Kdo ví proč si přinášíme z jiných životů
Rány v srdci, bolest, touhu, strach a samotu
Kdo ví proč si přinášíme z jiných životů
Rány v srdci, bolest, touhu, strach a samotu
Zdali pak je ještě možný, spolu v pravdě žít
Z prachu cesty pozvednout, zašlapanej štít
Zdali pak tě mohu žádat o odpuštění
Zdali pak mi ještě usneš na mém rameni
Zdali pak tě mohu žádat o odpuštění
Zdali pak mi ještě usneš na mém rameni
