kap.2.
                    
   D7
1. Ráno vstáváš, v zrcadle se nepoznáš,
                                           G
   koukáš ospalej, přemejšlíš, kde jsi jen byl,
                   D7
   tak někdy se to skoulí.

   Pozdě v práci píchneš, kamaráda namíchneš,
                                             G
   jde to s tebou z kopce a máš hlavu bolavou,
                    D7
   tak někdy se to skoulí.
                    C
R. Ú, no tak už mi nefňukej,
                G
   že je život divokej,
         D7
   ó, a zlej.

    D7
2. Ta, co má tě ráda, ukáže ti záda,
                                        G
   chtěl by si se rvát a vůbec nenajdeš důvod,
                    D7
   tak se to někdy stává.

   Hej, byl to jen úvod, potíží je průvod,
                                             G
   život je bezvadnej pro toho, kdo to s ním umí,
                    D7
   tak to se někdy stává.


R. Ú, no tak už mi nefňukej, ...

3. = 1.

R. Ú, no tak už mi nefňukej,
   už nebude jinakej.