G7
1. Jó, každej mašinfíra řekne ti, co je to línej kout,
        C7
   když ráno přijde z mrazu ztuhlej. Nemůžeš se hnout,
   F7
   v termosce máš kafe, ale na něj nemáš chuť,
     B                                            A
   a když natáhneš do kotle, tak voda je jak rtuť.
   Ab  G7
   Pak přihodíš pod kotel fofrem uhlí, s chlupatou
       C7
   jen klacek občas zamává ti cestou zavátou
     F7
   a kraj, jak bílý prostěradlo, vůbec nevnímáš
      B                             G            G7
   ranžírku, vechtr, šraňky, hradlo jak svý boty znáš.
 
                  C             C7
R. Tak osedlat si pár rezavejch kolejí
          F               D7
   trávou z náspů a rosou nadějí
   G     G7        C
   jít a vrátit se sám.

2. Ráno, to se každej vechtr hladce voholí,
   ty na mašině jenom otřeš ruce pucvolí,
   potom, cos jak pekelník vyčistil dýmnici
   a už se těšíš na holky v tý další vesnici.
   Jó, komín, ten má kolem krku kroužek mosaznej,
   mašina si zpívá a ty s ní si povídej,
   tu štreku znáš už nazpaměť, už's ji jel tisíckrát,
   vo tom každej malej kluk si nechá jenom zdát.

R. Tak osedlat si pár rezavejch kolejí ...

   A
3. Za ty roky parťákovi říkaš línej kout,
   D
   zejtra ráno zase přijdeš kola vodtrhnout,
   G
   místo vody natáhneš do kotle zimnici
   C                              A
   a dobře víš, že jednou skončíš v tý svý stanici.

   D
R. Tak vosedlat si pár rezavejch copánků
   G
   z vysoký trávy rosou, jak ze džbánků
   A     A7        D
   pít a vrátit se sám.