(C7)        F                                        G
R. Je to jen obyčejná štreka, která čeká na člověka, jako jsem já,
                                                       C
   věky věků pořád spěchá, jako nespoutaná řeka někam dál.
   
                                       
1. Nejsem z těch, který se válej, z těch,
                             G   
   kterejm vrchní vrchovatě nalejvá.
                                         
   Jsem stejnej, jak jsem bejval,
                              C
   jezdím, jak chci a ne, jak někdo zakejvá.
                                                     G
   Každý ráno, když vstanu a při snídani pomaloučku procitám,
                                                        C
   jen ta obyčejná štreka se mnou stále ještě pořád počítá.
   

2. Taky já měl, a ne jednou chuť, přestoupit na jinej kolotoč,
   ale brzy jsem se přesvědčil o tom,
   že vlastně není vůbec žádný proč.
   A tak, jak jsem si sám ustlal, žádnej komfort,
   ale až do rána klidně spím,
   je to obyčejná štreka, když se člověk sám před sebou nestydí.
   
R. Je to jen obyčejná štreka ...   (2x)