Nejsem z půlky ten, kým moh´ jsem být,
sotva půlka jen, koho chceš mít,
ti na očích vidím.
Hlavou jsem prošel zdí už tolikrát,
že o jednou víc nebude znát,
před kým se stydím?
V hlavě tichý hlas, co nemluví,
stokrát ptám se ho, proč neodpoví,
snad jen pro tebe mlčí.
Tak mi promiň, že jsem nevěděl,
neměl co říct, mluvit jsem zapomněl,
někdy i tak málo stačí
Jen se mi před očima zavíráš
a šeptem říkáš, jen pojď dál,
to, kdo jsem já, nechceš – nevnímáš,
půl šašek a půl král.
Žiju tu potmě, i když světlo svítí
a plamen svíčky moje ruka cítí.
Vše, co chcem´, to zrcadlí se v tváři,
pravda je, že jsme jenom lháři.
