Mám jízdenku z Frýdku a za uchem kytku. A od mámy vitamín Cé a buchty a tvaroh. Šla se mnou až na roh. Tam voněla čemeřice. Kos, nezvaný rádce, mě oslovil sladce: "Čim čim-ča-ra čim-ča-ra čiň..." Vtom přiběh k nám táta. Řek`: "Prostoto svatá! Jsi havíř, a kdo je dnes míň?" Jediná Praha je nářez! Sto věží a milión stuh. Na kopci vítězí pravda a pod kopcem bydlí sám Bůh. A pod kopcem bydlí sám Bůh. Pět havířů v kupé teď blaženě chrupe a každý má podobný sen: že v branách ho vítá zvon svatého Víta a úsměvy povolných žen. Jediná Praha je nářez. Tam každý ti odpustí dluh. Na Hradě vítězí pravda a podhradím chodívá Bůh. A podhradím chodívá Bůh. Ta hodnotná díla! A Lucie Bílá a výprodej v určené dny... Když bude mi lépe, tak proč srdce klepe jak chlap, v šachtě zavalený? Není snad Praha ten nářez? Je pestrá jak duhový pstruh. Na vlajce vítězí pravda a v Michli má garsónku Bůh. A v Michli má garsónku Bůh. Ach, neznámá dívko, jsme jako to dřívko, jež přináší vltavský proud Na, vem si mou kytku. To poslední z Frýdku, na který mám zapomenout. Vždyť jenom Praha je nářez. Div větší, než hranatý kruh. Nahoře rajtuje pravda... Nás dole snad ochrání Bůh. Nás dole snad ochrání Bů