1. Já, dřív jsem se jen špatných známek bál,
   já, dnes bojím se a vím, že budu dál,
   právě já, dřív neomylně pevný v kolenou,
   to já, dnes obavy mám o ni pojednou,
   právě já, tak jistý sebou sám i okolím,
   jsem nesvůj, když ji něco zabolí,
   je to stav nezvyklý a tak se v duchu ptám, proč právě já.

R. Proč právě já, když nebál jsem se ani v noci sám,
   teď najednou strach o tu dívku mám,
   snad, že je bezbranná a čistá jako sníh,
   tak byl bych stále s ní.

2. Já, nikdy jsem se neuměl snad bát,
   já, dnes bojím se tak zvláštně, trochu rád,
   právě já, tak nevšímavý k vlastním nesnázím,
   to já, se bojím o ni když pryč odcházím,
   právě já, tak klidný, když se vítr otočí,
   jsem nesvůj, když ji nemám na očích,
   je to stav nezvyklý a tak se v duchu ptám, proč právě já.
R.