Noci plný nepokoje, rána nehledáš
místo vzduchu jen dusno je to, co tu dejcháš.
Jako prázdnej tón, naděje duní ti jako pantheon ...
Proč naději Bůh na nos věší,
i když už nezbejvá ti nic
nic nezmění na tom řeči, že míň může být víc.
Všechno končí, nic nezačíná, ani špatnej sen.
Večer jde spát, ráno vstává, další blbej den.
A s nadějí jak hrom, zůstáváš zas dál sám v tom.
Proč naději Bůh na nos věší,
i když už nezbejvá ti nic
nic nezmění na tom řeči, že míň může být víc.
Než se naděješ beznaděje dá si páku s nadějí.
Nedá se svítit zázraky se nedějí, jen tak si zahrávají.
Proč nadějí Bůh na nos věší, i když už nezbejvá ti nic,
nic nezmění na tom řeči, že míň může být víc.
