Když soumrakem večerním stíny se dlouží a měsíční záře jde blíž jak krok za krokem tichý čas zvolna míjí tak jezdec a kůň těžce jdou Závaží únavy mu ramena tíží i kůň jeho nemůže dál a hlavou, jak noc černé myšlenky táhnou a smrt drží svou věčnou stráž Do trávy klesá s bolestí ran meč krví ztřísněný slouží za kříž žár ohně zaplaší temnotu nocí když usíná schoulený sám... Pláštěm zahalen spí dříme svůj neklidný sen jenom dýka a kůň věrný spánek jeho hlídá dřív než noc vystřídá den