1. Jde přízak války světem, hroutí se staré řády,
na frontě východní, bouří se česká krev,
tam z ukrajinských plání, stíny bratrů jdou,
československých legionářů ...
2. Chladný a zrádný je uralský sníh, v temnotě mrazivých plání,
ledovou pěstí vše drtí a svírá, třeskutý sibiřský mráz,
předlouhá cesta je na Dálný východ, bratrů - dobrovolců,
ve štítu lev, orlice, tatranský kříž ...
R: Rudá je krev, co zbarvila sníh, jak obzorem planoucí ohnivá zář,
za českou zem, dá všechno, co má, československý legionář ...
3. Krvavou pečetí svázané bratrství, kalené infernem bojů,
a mlčící hroby, co Rusí se táhnou, jak stíny křížových cest,
zrádci, či synové, prokletí osudem, vítězství krví svou platí,
pod českým praporem, za svou zem musí se bít ...
R: Rudá je krev, co zbarvila sníh, jak obzorem planoucí ohnivá zář,
za českou zem, dá všechno, co má, československý legionář ...
Kyjev 1914. Tam začala hrdinská cesta, vedoucí přes vítězství u Zbororova, Bachmače, pak Penzu, Syzraň, Lipjagy, Beznčuk, Samaru, Kazaň, Čeljabinsk, Jekatěrinburk, Ťjumeň, Omsk, Irkutsk, Chabarovsk a mnoho dalších. Během tažení dobyla československá legie všechna velká města sibiře a od středověkých Mongolú, to byla jediná armáda na světě, která neporažena, dokázala ovládnout celou jižní Sibiř...
4. Od boje k boji, Sibiří valí se zkáza rudého moru,
s duněním bouře, od města k městu, jdou, severní magistrálou,
krvavé slzy, únava, hněv, a touha vrátit se domů,
Vladivostok, tam leží vzdálený cíl ...
R: Rudá je krev, co zbarvila sníh, jak obzorem planoucí ohnivá zář,
za českou zem, dá všechno, co má, československý legionář ...
Rudá je krev, co zbarvila sníh, jak obzorem planoucí ohnivá zář,
za českou zem, dá všechno, co má, československý legionář ...
československý legionář ...
