Do světla hodin pár, pušky kov chladí, Mars chystá úklady, vánek tvář hladí,
Měsíc a hvězdy, poušť píseň svou zpívá, odměnou jejich svit na nebi bývá,
Snad přežiji zítřek, snad další den, snad budu mít štěstí, zas razíme ven.
Do světla hodin jen pár...
Na povel „VPŘED“ zní motorů dunění, zvířený prach, ledová zachvění,
Vozidla v pohybu, zvedá se opona, s našimi životy zas hraje si náhoda,
V tíživém mlčení ponořen v sobě, každý sám se sebou je v této době.
Do světla hodin jen pár...
Rozechvělé ruce, hlásí se strach, navštíví všechny, ten otravný brach,
Seber se, padej, do pekla táhni, těm druhým naproti do hlavy sáhni,
Všichni co tu sme, nás je to hodina, ti kluci kolem jsou moje rodina.
Do světla hodin jen pár...
Dobrý či zlý, co před sebou máme, ať stane se cokoliv, spolu to dáme,
Vztyčenou hlavu, vzdor zbabělým tvářím, před námi Rubikon, nezemřem stářím,
V srdci své bratry, co na štítě se vrací, stali se legendou, boj nám je prací.
Ať služba je klidná či hrůzným snem, vyrážíme znovu, nocí i dnem,
Krvavé slzy, za svou vlast pokání, temná a krutá jsou se smrtkou setkání,
Zatínám zuby, snad přijde to teď, ten polibek smrti či života jed.
Vedro, prach, bordel a štiplavý pot, všude jsou stopy mých vojenských bot,
Jest meta to nejvyšší, nad ní už není, život tam doma divný se jeví.
Nezhasnou ohně, co v duši vzplály, když dívám se zpět, ty dny za to stály.
Vše jednou končí, zpátky zas jdem, poleze ti krkem ten všední den,
Červeň rudých máků, krvavý květ, záhrobí v dohledu, to je můj svět,
Bubny a polnice, polibek války, jako cejch pálí tě, už zítra chceš zpátky.
Do světla hodin jen pár...
