Na zahrádce nihilismu narkoticky voní květ
přívrženci okultismu chodějí sem přivonět.
Kolik barev, tvarů, vůní, zakázaných druhů ráj
zmijí mládě sladce vrní, čmelák chválí vlhký máj.
Na zahrádce nihilismu depkař hnojí květinu
při kropení pomýšlí na svou poslední hodinu.
Luny zář když trsy trávy do stříbra již oděla
jasným hlasem hlaholí zde socha s křídly anděla:
okultisto, nihilisto,
Vracejte nám konve na místo!
Podél hrobů popínavá růže také trní má
kdo se píchne, ten se dívá hned jinýma očima:
Skelné zraky procházejí světy vzdálenými
planetami zabranými duchy zesnulými.
Jestliže tam za hvězdami zahrady se pěstují
kampak duše tamních tvorů do záhrobí cestují?
Předtucha zlá tímto byla předznamenána
když se zblízka ozval pokyn mimozemšťana:
okultisto, nihilisto,
Vracejte nám konve na místo!
