Připadá mi, že se stmívá
V mojí duši častokrát
Tenhle pocit někdy mívám
Potom v pláči chci se smát
Kdo jsem a co chci se ptávám
sama v sobě neklid mám
S půlnocí já často vstávám
dlouho k ránu procitám
Sama před sebou se klaním
Sama sobě vysmívám
Hledám toho, kdo mě zraní
Vlastní city proklínám
Vstávám sama den co den
Prázdnější než dřív
Je snad tohle úděl žen co už dávno nevěří
Na lásku plnou nadějí a sázku na štěstí
Na život plný krásných neřestí
Šedý stín se ve mně střídá
Jsem ledová jak klíč
co svým touhám neotvírá
A zbyde vždy jen chtíč
Necítím se provinilá
Každým dnem se rouhám víc
Nevím čí je tohle vina
A proč zas svítí půlměsíc
Vstávám sama den co den
Prázdnější než dřív
Je snad tohle úděl žen co už dávno nevěří
na lásku plnou nadějí a sázku na štěstí
na život plný krásných neřestí
Vstávám sama den co den
Prázdnější než dřív
Je snad tohle úděl žen co už dávno nevěří
na lásku plnou nadějí a sázku na štěstí
na život plný krásných neřestí
La la la la la la oh oh ...
