Hradby

Marien

Amaj Amaj6 Dmaj6 Dmaj

Hej proč zkouších to teď vzdát,
Amaj Amaj6        G
když došel jsi až sem,
                      D                        Hmi
jen vzít slunce do dlaní a ve stéblech trávy snít
 E                              C#mi
cosi se valí a myšlenku nelze zastavit,
        F#mi             E          D
hradby se bortí a stěží půjdou opravit,
               Hmi         E
jen ve stéblech trávy snít.

Chabý záblesk z minula,
příběh těch loňských životů,
vsazených do rámů,
snad z osmého století,
drsný jak dlaně všech lidí co sklízí na polích,
pevný jak nepadlé hradby Konstantinopoli,
po osm staletí.

A                           Hmi
Dej bůh nám malým malé trápení,
         E                      A  E
co dá se unést a co se časem zahojí,
A                       Hmi
dej bůh nám sílu bránit vlastní hrad,
       E                           C#mi
aby tu kámen na kameni mohl chvíli stát,
         F#mi         E             D
ať lidé doznají klidu pasoucích se stád,
            Hmi  E
ve jménu smíření.

Chrámový zvony dozněly,
a bůh ví kde je bůh,
čas ideál předkům vzal,
kdo z nás zůstal pokorný,
čemu si věříš co nedá se pevně uchopit,
chceš vidět anděly dobrá běž se utopit,
a splétej si vlastní bič.