Ach lásko, mít tu moc a ukázat ti záda jen letmým pohybem tě setřít jako prach mě sotva přesvědčíš, že jiné neokrádáš o jejich čistý sen, tě uvést na svůj práh Nad námi držíš stráž a ti, co k tobě pláčí se jak dny míjejí a pokoušejí pít a naše objetí, ne, ta svět neomráčí při úctě veškeré nám jenom nedáš žít Těch nepřehledných cest, ten zmatek lidských poutí kde jeden láskou hyne, druhý o tom sní těch planých doteků jak o májových poutích a jiskra vzplane tam, kde leží starý sníh Jsi jedním z románků, co po almarách sládnou u kterých sentiment si náš vkus podává a přesto ochotní jsme zas ti k nohám padnout a vlastně povinni svým dávným představám Jsi chlebem básníkům a požitkářům vínem a v rukou sobců pálíš jako karabáč máš tisícerou tvář a všechny voní klínem jen jedna jediná však nemá poznat pláč Ach lásko, mít tu moc a ukázat ti záda jen letmým pohybem tě setřít jako prach mě sotva přesvědčíš, že nás dva neokrádáš o svoji pravou tvář, já chci ji za svůj práh Ach lásko