Tak ptám se, co Tě na nás zajímá
Kdo změří, čím jsi vinna - nevinná
Na tohle neodpovídáš
I když odpověď dávno znáš
Hmmm, dávno znáš
Dávno už se pravda neříká
A moje srdce trpí, naříká
To všechno snad prý bude tím
Že si Tě málo zasloužím
A že Ti málo dám
Dál už to znám
Dál už to znám
Nejsi vůbec ta, co chtěl jsem mít
Tak odznova vše začínám
Jen tak pro sebe si povídám
Jestli není lepší zůstat sám
A že pro jedno kvítí nevinný
Nesvítí slunce jediný
Óóó, jediný...
Mám chuť to vzdát a všechno zapomenout
Stejní - Ty a já, tak proč s tím nejde hnout?
