Docent Sentiment a hrabě Cynik a já jsem jak oblázek na dně vodopádu, co nemůže říct ,,no tak, já jdu jinam.´´ Voda ho pořád, pořád omílá, mít vůli, dávno bych tu nebyla, ten kámen nemůže jít do penze, čeká ho třeba jiná dimenze. A jestli slza úsměv smočí, ve vodě se jen pootočí. A nastaví svou hrubší stranu, mít tu moc, tak tu nezůstanu. Můj smutek není žádnej víajpí, můj průšvih není žádná celebrita, jsou to dva starý pacholci a rudej koberec je zrovna neuvítá... ná ná ná ná ná ná ná ná ná ná..... A moje pochybnosti v uválenejch šatech, postávaj tiše, kouřej v oprejskanejch vratech, když už je ponor vážně přes čáru, můžu si vylepšovat profil v bulváru. Navěky říkat jenom to, co se sluší a skončit jak balvan s obroušenou duší. A jestli slza úsměv smočí, ve vodě se jen pootočí. A nastaví svou hrubší stranu, mít tu moc, tak tu nezůstanu. ná ná ná ná ná ná ná ná ná ná... Navěky říkat jenom to... A jestli slza úsměv smočí...