Nebe to ví a lidem nebudu se zpovídat Raimond mě nesl v náručí a říkal-mám tě rád Chtělo se mi brečet a chtělo se mi smát chtělo se mi šaty roztrhat a vyhodit je k temné obloze a teplý letní vítr by do nich začal vát... Odlétly by jak padlí andělé- a byli jsme děti-najednou dospělé... A já chtěla strašně utonout v té divné bolesti a krví trávu požhnat... Mé hlasy řekly:Ne! Ne-to se nesmí stát! A já se začla bát... Mám v sobě tolik lásky a nesmím ti ji dát Mám v sobě tolik lásky musím ji nepoznat! Hlasy mě volaly a volat nepřestanou... V Lotrinsku,v Champagne, v Domrémy noc hořřce voní vínem... Je těžké zůstat pannou...