Když můj dech nerozvíří prach a nezavrže podlaha, když anděl, co mi pomáhá, mi pomůže i přes tvůj práh… ...já sejmu sponky, řeknu Ach, je čas, abych se rozcuchala. Už strašně dlouho jsem si přála být nachytaná v nedbalkách. Kdo mi však krk tak pevně stáh? Teď, kdy se láska přísahá? Jsem ztělesněná rozvaha - a ztělesněná marnost snah. Jsi tu a mlčíš - smělý tah! Jsi vykříčník, jsi vertikála… Je na mně, abych předstírala, že nachytals mě v nedbalkách. Když ale ztratím všechen strach, když budu tím, kdo neváhá, čím bude krásná odvaha mých prstů na tvých mašličkách? Když by z mých barev zmizel nach, čím bych se tolik červenala? Jak mašlím u svých nohou lhala, že nachytals mě v nedbalkách? A jen jsem po tvých ňadrech sáh, tvá krev se ke mně zprudka hnala… Ty blázne, já se načekala, než nachytals mě v nedbalkách.