A přišla noc a byla vraná.
Noc, která volá na výslech…
Když po mně vítr deštěm šleh,
já šla jsem, celá sešlehaná,
svět samý osten, samá hrana…
A přesto mě to nezkruší!
Jak nemluvňátko v loktuši
mám pocit, že jsem milovaná.
Milovaná...
Milovaná...
Má blůza dvakrát přešívaná,
mé mokasíny značky Spěch…
A krásky na všech billboardech
si o mně říkaj: To je nána!
No, já si myslím: Krindapána,
snad nemám perly do uší,
mně ale nic tak nesluší,
jak pocit, že jsem milovaná!
Milovaná...
Milovaná...
Milovaná.
I z farní kaple svatá Anna
mi vážně řekla: Všeho nech,
chtěj novou fotku v dokladech.
Je pryč tvůj kukuč partyzána!
I nekonečná karavana
tvých stesků mizí v ovzduší…
Jak snadno srdce rozbuší
jen pocit: že jsem milovaná.
Milovaná...
Milovaná....
Milovaná.
Chci jít a třískat do piána
a křičet: Já už nejsem z těch,
jimž bledá bída krátí dech!
Mám pocit, že jsem milovaná.
Milovaná....
Milovaná....
Milovaná.
