Víš jak řeky do moří
mlčky plynou údolím
ticho z nich se vynoří,
křikem měst břeh rozdrolí
Řekou se blíží dávná volání
blízko mlčení
mlčení
Stromy v dálce na stráních
mlčky jednou vyrostou
než je v papír promění,
který slovy popíšou
To cítím z dálky dávná volání
blízko mlčení
mlčení
Kdybych měl oči ptáků,
viděl bych všechno z dálky
cítil bych jarní rašení
Vánek v jarních zahradách
s vůní květů třešňových
bílou v zimních náladách
tunou prachu zasypou
To cítím z dálky dávná volání
blízko mlčení
mlčení
Kdybych měl křídla ptáků,
moh bych se blížit mrakům
cítil bych v prstech rašení
Kdybych měl ruce dětí,
cítil bych v prstech chvění
tep země a dech pramenů
