Ami 1. Jednou jsem ucítil v noci ze spaní,Dmi na levý rameno podivný klepání,E7 Ami sádrovej trpaslík vedle mé postele stál.Ami Nejdřív se pochlubil červeným kabátkem,Dmi potom mě nazval prašivým tulákem,E7 Ami já se mu celou noc do očí hlasitě smál.Dmi Mám o svým životě vlastní představy,Ami v umělý zahradě spát mě nebaví,E7 Ami / A každý má místo, kde se cítí jako král.A R. Já mám svý místo, kam jezdím rád,D stojí tam bouda, není to hrad,A E7 A je sbitá z prkýnek, získaných z bedýnek na margarín.A Někomu vetchá může se zdát,D není to klam a když jdu spát,A E7 A / Ami vidím k svý potěše, dírama ve střeše ultramarín. 2. Trpaslík měl ale hádavou náladu, nedal si sáhnout na svoji zahradu, na čápa s dřevěným zobákem, kterého znal. Se slzou v oku vzpomíná na skalku, umělej potok a skleněnou fialku, já se mu celou noc do očí hlasitě smál. Nemám rád barvou natřený kamení, umělej potok, co z kohoutku pramení, každý má místo, kde se cítí jako král. R. Já mám svý místo, kam jezdím rád, stojí tam bouda, není to hrad, je sbitá z prkýnek, získaných z bedýnek na margarín. Někomu vetchá může se zdát, není to klam a když jdu spát, vidím k svý potěše, dírama ve střeše ultramarín.