Já bloudím světem, sčítám nesečtená léta
Já, co se nezastavím, aniž usednu
Co nikdy nezdřímnu do skonání světa
Kteréžto skonání snad není v nedohlednu

Volám tě za svědka – jen řekni, Jezu Kriste
Který jsi lotra vedle sebe utěšil
Já věčný proklatec, prosím tě na tom místě
Byl jsem já jediný, co tupil tě a bil..?

Co smečka farizejů, která davy zmátla
co vůbec všichni ti, co žádali tvou smrt?
Ať byli urození, nebo nízká chátra
Kdo jejich vinu prostě blahovolně škrt..?

Kdo měl už, a to tenkrát, pro alibi vlohy?
Kdo uměl shodit na mě vlastní prokletí?
Nemám hlad, nemám žízeň – jen mě bolí nohy
A hlavně srdce – za ta staletí.

Kolikrát já jsem viděl za tu celou dobu
Jda prachem, blátem, živý-mrtvý, bludný stín
Na kříže vbitou pravdu, vítězící zlobu
Se které navíc někdo sejmul tíži vin..?

Tak, vida vinu, která odpustkami sládla
Říkám si já – Ty, pravím, ber si to, jak ber
Že není spravedlnost, co by lidem vládla
To říkám já, já, Pane – bídný Ahasfer
Pro něhož není konce dní
Pro něhož nikdy nezazní
Snad ani v Tvůj den poslední
Tvá hudba sfér…

(z CD "Kulhaví poutníci" 1996)