Vstaň, k nám pojď! Kdekdo chodí s klidem spát a oddává se snům nemusí se spánku bát, nezahltí ho dům se spoustou stínů v pokojích jež tancem svým děsí a s hlasy které volají s tak hořkou příměsí Vstaň, k nám pojď! Vstaň, k nám pojď! Měsíc zvolna přibývá, pyšní se jeho zář deprese vánek ovívá, pokřiví tvoji tvář a z nadčasových dimenzí je magnetismus znát to svaly tvoje probouzí a začíná je rvát Vstaň, k nám pojď! Vstaň, k nám pojď! Půlnoc, ta černá bestie, když se tvý krve napije na kraji propasti řve za mnou Snad je to vlivem měsíce, že táhne mě to vem i vzduch je tichem prosycen, to dokáže jen sen a těsně před probuzením mám realitu znát však jen na pouhý okamžik, než následuje pád. Půlnoc, ta černá bestie, když se tvý krve napije na kraji propasti řve za mnou