Šel jsem na koledu, po ránu, k tomu.
Děvečka mě hnala vidlema z domu.
Přes dvůr až běžela, na hubu upadla,
byl jsem rád tomu.
Pod domem házela za mnou kamení,
přišel tam ňákej pes, kterej byl, nevím.
Popad' ji za sukni, to byl tanec smutný,
až vám to povím.
Popad' ji za sukni, zmáchal ji všecku,
děvečka volala zas na kuchařku.
Kuchařka přiběhla, přes kámen upadla
zas na děvečku.
A tak se v tý strouze obě zmáchaly,
po celý čtyry dny svý sukně praly.
Kudy jsou chodily, tady jsou smrděly,
až lidé blili.
