Né spát, né bdít, jen si tichounce polosnít,
sto nocí mě kolébá sladký příboj zapomnění,
nevadí, že prší v ráji, když mi slunce v tepnách zašumí,
cítím, že tak je mi líp a že jsem volnej a že se mám

jako král, jako stár,
jako první hvězda v nočních tmách,
jako dým, jako tajfun,
jako vítr ve strunách.

Svět je bláznivej a někdy ho mám už plný kecky,
stesk je prašivej, tak mi nalívej, tak nalívej.

Sto dnů, sto snů, sto nočních můr mě ždímá,
sházíš mně každý den víc, bez tebe už nejsem nic,

ani král, ani stár, ani první hvězda v nočních tmách,
ani dým, ani tajfun, ani vítr ve strunách.

Svět je bláznivej a někdy ho mám už plný kecky,
stesk je prašivej, tak mi nalívej, tak nalívej.
Nejsem bláznivej, chtěl jsem jen žít na plný pecky,
teď chci být oukej, tak mi nalívej, tak nalívej.

Je to oheň, je to žár,
co mi každým lokem duši spálí.
Je to nůž, je to meč,
co mi každý večer hlavu sťal.

Nejsem král, nejsem stár,
nejsem první hvězda v noční tmách,
nejsem dým, nejsem tajfun,
je to silnější než já.

Ref.:
Svět je bláznivej a někdy ho mám už plný kecky,
stesk je prašivej, tak mi nalívej, tak nalívej.
Nejsem bláznivej, chtěl jsem jen žít na plný pecky,
teď chci být oukej, tak mi nalívej, tak nalívej.

Nejsem prašivej!

Je to silnější než já!