Dala jsem ti život.
Nebude nikdy přerušeno pouto, co mezi sebou máme.
Dala jsem ti tvář.
Nebude nikdo ptát se v čem se podobáme.
Snad to jednou pochopíš, víc nemůžu ti dát.
A snad Bůh mi odpustí, nemůžu ti dát, co chci.
Modré pastelky, hvězdy na stropě, na koberci závodní dráhy a stezky,
čerstvý džus z jablek, motorka v koutě,
budeš se tam mít moc hezky.
Proč tráva je zelená, a moře šumí.
Proč slunce zapadá a my někdy ne?
Ta, co ti odpoví, asi žít umí.
Proč jedna a jeden někdy nejsou dvě?
Dala jsem ti sílu a to není jenom tak.
Není se čeho bát.
Jenom já mám hrozné strach,
že nebude den, kdy bych na tebe nemyslela.
A zapomenout mě nic nedonutí.
Nejsou špatná ani správná rozhodnutí,
jenom jiná.
Nebude sen, ve kterém bych tě neviděla.
Modré pastelky, hvězdy na stropě, na koberci závodní dráhy a stezky,
čerstvý džus z jablek, motorka v koutě.
Budeš se tam mít moc hezky.
Proč tráva je zelená a moře šumí.
Proč slunce zapadá a my někdy ne?
Ta, co ti odpoví, asi žít umí.
Proč jedna a jeden někdy nejsou..
Proč tráva je zelená a moře šumí
Proč slunce zapadá a my někdy ne
Ta, co ti odpoví, asi žít umí.
Proč jedna a jeden nikdy nejsou dvě?
