Vše jenom proto, že jsem v nouzi
oblouky přátel v řadě luků
čekají marně na proluku
na cestě vzhůru. Břich se vzpouzí
vzít za své lekci přihrbenou
a vysvětlivky zpoza roha
Zbyl jenom výsměch poloboha
a černošedá se Sienou.
Vše jenom proto, že jsem v nouzi
lid vůkol blbstvím samodruhý
jde ruku v ruce se soudruhy
po směru jízdy na Kartouzy
čas politické úplavice
kdy český geroj v čase broskví
putuje do matičky Moskvy
neb svět je revír bez hranice.
Vše jenom proto, že jsem v nouzi
čas broskví minul, padá listí
a vítr fouká do čelisti
jež jenom proto neostouzí
že zalkla studem. Teče slina
skapává na šál, na rubašku
zezkřiveného pysku šašků.
Quo usque tandem, Catilina?
