Když jsem mašíroval ke hranici
měl jsem bílý kvítek za čepicí
za čepicí měl jsem kvítek bílý
který dívčí slzy orosily
Zrosily ho dívčí oči černé,
na důkaz té naší lásky věrné.
Kterou jsme si spolu přísahali,
nežli jsme si zbohem dali
Já jsem si ten kvíteček za čepici dal
Abych na svou panenku stále vzpomínal
Co je do kvítečku,který zvadne
co je do vojáka,který padne.
Na světě je všude plno kvítí,
jiným hochům také slunko svítí
Jedna ostrá rána v tuhém boji,
to vojenské srdce navždy zhojí.
Až mne kamarádi pochováte,
do hrobu mi kvítek dáte.
Vždyť jsem si ten kvíteček za čepici dal,
abych na svou panenku,stále vzpomínal.
Já jsem si ten kvíteček za čepici dal
abych na svou panenku,stále vzpomínal.
