La-la-la-la-la…
Už jako malý žáček snažil jsem se bavit známý
A měl velké přání mít jich jednou plný sál
To mělo jeden háček – že kromě naší mámy, jé-jé
Nikdo nechtěl nás vážně brát
A kolikrát na nás táta pásek vzal
La-la-la-la-la…
Snad to nebyl špatný nápad, co nás tenkrát napad'
Záhadou všech záhad
Bylo ale „jak teď dál?“
Jenom račte chápat
Škoda kdyby zapad'
Snad to nebyl špatný nápad
Jistě za to stál!
Tak jednou za svítání jsem nad šálkem kávy
Řekla: „Co mi brání? Já svou kůži na trh dám!“
Jé – a to nemá nikdo zdání, jaký je rub slávy – jé-jé,
A kdo chce nás vážně brát, tomu chcem' díky vzdát
I když nás třeba nevnímá
La-la-la-la-la…
Snad to nebyl špatný nápad, co nás tenkrát napad'
Záhadou všech záhad
Bylo ale „jak teď dál?“
Jenom račte chápat
Škoda kdyby zapad'
Snad to nebyl špatný nápad
Jistě za to stál!
