Tak přestaň plakat,
smutek příboj vzal,
a s rukou mou
hraj si dál,
ta si tě ochrání
když tma syčí,
jen neplakej, jsem tu já
O síle své tě přesvědčím,
v mých rukou najdeš klid a bezpečí.
Nás poutá pouto nejpevnější,
jen neplakej, jsem tu já!
Kdo ví, kdo spoutal nás,
kdo ví, kdo spoutal nás,
jsi v srdci mém
a já chci žít v tom tvém!
Nám dvěma málokdo teď rozumí,
jak je nám spolu, to víme jen my.
Jsme jen dva světy a každý jiný,
mně dává sílu víra tvá!
Kdo ví, kdo spoutal nás,
kdo ví, kdo spoutal nás,
jsi v srdci mém
a já chci žít v tom tvém!
Kdo ví, kdo spoutal nás,
psal první zákon náš,
že navždy v srdci mém
žít máš
Svou cestou chceš jít
a hledat a sám
ty sny a pravdy,
co pro tebe mám.
Jen najdi je,
pochlub se nám!
Kam volá tě osud,
tam bez ptaní běž,
jak silní jsme dokážeš mu,
a to mi věř!
Jen najdi je!
Já už tě znám
My patříme k sobě…!
Kdo ví, kdo spoutal nás,
kdo v jeden vesmír spoutal nás,
navěky jsi v srdci mém
a já chci žít v tom tvém!
Kdo ví, kdo spoutal nás,
vzal první zákon náš,
že navždy v srdci mém
žít máš…
Tak jen neplakej už,
V mých rukou najdeš klid
tma je jen džungle, co spí
a kolébá hlasy,
my spoutaní jsme
já v srdci tvém
a ty v mém…
Se mnou v něm
Žít teď máš,
žít máš,
žít máš…
