Do re mi la, la mi re do
a byla krásná,
ve škole nás učila znát
tajemství tónů,
neměla zdání o mém přání
já v klávesách jsem skrýval lásku svou.

Do re mi la, od koho z nás
má tohle jméno
do re mi la, vzpomínka má
málem až hříšná
dlouhá léta stále vzkvétá
častokrát se mi zdá o nás dvou.

já v klávesách jsem skrýval lásku svou.

Do re mi la, dokážu hrát
na klapkách bílých,
do re mi la, stěží co víc, pouze to jméno.
Do jejich tváří dýchlo stáří
klavír čas rozladil jak se hnal.
Neměla zdání o mém přání
v klávesách se láska má i dál teď skrývá.