Mám v nohách sto náročnıch tras,
však často jsem bloudil,
jen samotě byl napospas,
odsouzen zustat sám.
Dva lidé můžou snadno se minout.
Osud dopřál mi však tě potkat,
jen možná chtělo to dřív.
Chci zpátky dát čas,
dřív tak mít tě,
občas mám z toho splín.
Chci zpátky dat čas,
bylas však dítě,
na svět koukala z plín.
Jen koukala z plín...
Cas běžel, já zůstal stát.
zůstal stát...
Tvůj zpožděný start jsem zvládl.
Teď s tebou chci jen i bdít, i spát.
Vzdálená sto světelných let,
do mých dnů jsi slétla.
Najednou zkrásněl mi svět,
k šedi měl už sklon.
Váhu má květ, kterej zdá se už vad.
Chladnej krb znovu sála oheň,
je rád, že má zas koho hřát.
Chci zpátky dát čas,
dřív tak mít tě,
občas mám z toho splín.
Chci zpátky dat čas,
bylas však dítě,
na svět koukala z plín.
Jen koukala z plín...
Cas běžel, já zůstal stát.
zůstal stát...
Tvůj zpožděný start jsem zvládl.
Teď s tebou chci jen i bdít, i spát.
Chci zpátky dát čas.....
