Kolikrát jsme říkali, že náš je svět, že nám je všechno dáno když zasedneme k debatě, že múzy mají na hospodou slet kolikrát jsme čekali, že skončí noc a přijde jasný ráno že narostou nám křídla, že odplaví se z naší krve hic Kolikrát jsme křičeli a dělali pak zase, co se musí a před spaním si říkali, že je asi lepší všechno nevidět podle křiku orli, ale podle činů oškubaný husy němý hroudy na pekáči, co vlastním sádlem oblažujou svět A vítězíme, prohráváme, bouříme se, toužíme a sníme a plánujem, co bude zejtra, plánujem, co bude po roce a co když do rána se stromy vzbouřej a korunou se do oblohy vpletou a my zůstanem na zemi, a tak se nedočkáme ovoce A časem někdo zkonstatuje, že zhaslo světlo a tma je jako v ranci jen sem tam blikne obrazovka, omámí to, ale nehřeje a já přes to všechno ještě věřím, že máme nekonečnou šanci jen musíme si uvědomit, kde se skrejvá naše naděje